Jednoslabičný příběh

pondělí 26. prosinec 2011 13:32

„Cink, cink, cink“, to byl ten zvuk a kluk, co spal, se zved. Zřel, den jak lusk, a tak už vstal. Vzal šat a prak a šel ven.

Les tam byl - bor, však víc luk. A též i stráň. Vzduch vál jak šnek a kluk ho sál. Stál a zřel tu zář a lad. Ale byl mlád a měl hlad. Tak vzal si chléb, na něj dal špek. To měl moc rád. A čaj, v něm med.

Byl rád, že je a chtěl i víc. Tak tón si dal a písk. A krok a krok a pak už skok. A kde je stráň, když on je mlád?

Pak už byl stín. Klid. Jak tam, kde chrám. Kluk sed pod strom a vzal si prak. Jak rys se na svět kouk. Chtěl být jak děd, když kdys byl mlád.

Sluch měl jak luk. Pak zvuk zněl, blíž a blíž. To jde sem laň, břich má jak měch.

Kluk vzal prak a prásk… Laň sťal, jak blesk. A v běh se dal, k ní blíž. A je jak sloup, když na laň zří. Proč mu oči mží? Jak spad by na svět mrak.

Vzal prak a lup s ním v les. Už ne jak rys, … jak hoch se nad ní seh. Dlaň na ni dal, žal v něm byl jak hrom.

Však laň má dech !!! Pak škub a škub a laň už bdí. A chce vstát. „Dík, dík, dík“ řka kluk a svou pěst jí smáčk. Laň zří mu v tvář a pak jde pryč. Krok a krok, ne spěch.

Kluk vzlét jak pták. A svět zas má ho rád. Tak si písk a dal se v běh. A prak je pryč – ten tam. Proč mít prak, když vše chce žít. I on. A dnes to ví zas víc, než dřív.

Václav Husák

Václav Husák

kubrtHezké druhé místo20:1927.12.2011 20:19:28

Počet příspěvků: 2, poslední 27.12.2011 20:19:28 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Václav Husák

Václav Husák

Fejetony a poznámky o různých zajímavostech ze života, článečky o cizích zemích a o setkáních s lidmi i zvířaty.

Člověk

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy